Hydrophobia: Prophecy
Voda je ve většině her obtížným a nežádoucím vetřelcem. Její realistické chování se velmi těžko simuluje, výsledek často vypadá spíš jako plachta nebo rtuť, a když už si prostředí vyžádá její přítomnost ve větších objemech a pořádné kvalitě, lezou obvykle nahoru hardwarové nároky. Takže je nakonec stejně tím prvním, co řada hráčů v nastavení oseká. Hydrophobia však vodu povýšila na hlavní prvek hry, což rozhodně nevidíme často. Je díky tomu jiná? Rozhodně. Zajímavá? Ano! Skvělá? No, jak v čem
Celková úroveň technického zpracování není nijak skvělá a nese v sobě mnoho zastaralých prvků, samotná voda ale určitě neurazí, i když jinde možná uvidíte lepší. Jde spíš o to, že dokáže vyvolat velmi realistické pocity díky povedené fyzice. Když se voda zuřivě dere do úzkých chodeb potápějící se superlodi a její hladina rychle stoupá, když vámi vlny smýkají a podrážejí vám nohy, když se jako tsunami vyvalí po otevření dveří do zatopené místnosti, ale i když zrovna jen neškodně čvachtá na úrovni kolen nebo s vámi pohupuje na hladině, stále o sobě dává vědět. Není to jen voda, je to Voda.
Živel zde dostává svého jména a funguje jako živoucí síla, nikoli jen jako neutrální prvek prostředí. Nikdy si nemůžete být jistí, odkud a s jakou silou zaútočí. Klaustrofobní pocity při sledování prudce stoupající hladiny bez záruky toho, kdy a zda vůbec se zastaví, vás určitě nenechají chladnými. A když se čas od času konečně vymaníte z jejího sevření a stanete na suché zemi, pak teprve si uvědomíte její působivost skrze úlevu a příjemné pocity pramenící z toho, že jste zase na chvíli pány svého těla.
Hrací doba Hydrophobia: Prohpecy nepřesahuje několik hodin, což napomáhá tomu, že se vodní představení nezačne opakovat a nudit. Naopak ke konci se vám po něm bude spíš stýskat, neboť když hra v posledním ze tří aktů ukáže svoji suchou tvář, není to moc hezký pohled. Jako klasická akční hra totiž funguje způsobem odpovídajícím její budgetové ceně. Přestřelky s osamělými či roztroušenými protivníky si ještě celkem užijete, ale s jejich rostoucím počtem už primitivní zpracování soubojů a podivná inteligence začnou vadit. Docela zajímavé, i když mírně zmatené, jsou pak přestřelky pod vodní hladinou.
Příběh zpočátku vypadá vcelku nadějně, ale všechny rozehrané nitky postupně vyjdou úplně do ztracena. Hrdinka také není z nejsympatičtějších a pokud jde o velké finále, to působí dojmem, že tvůrcům při jeho vytváření vypli proud, a tak ho museli dodělat během hodiny a půl na starém notebooku. Poslední záběr pak nelze označit jinak než písmeny WTF?!Také design úrovní bez přítomnosti Vody ztratí většinu svého kouzla a nepomáhá ani ovládání, které je sice pokrokem ve srovnání s předchozími pokusy, ale pořád působí v náročnějších situacích neohrabaně. Speciální menu pro výběr munice a různých pomocníků jsou zase přinejmenším na PC zbytečnou komplikací a jejich používání ruší tempo hry. Ještě, že se Voda vždy nakonec vrátí a časem ji dokonce budete moci ovládat díky speciálním schopnostem, byť i zde by pomohlo citlivěji navržené ovládání pro myš a klávesnici.
Když se sečtou všechna pro a proti, je Hydrophobia Prophecy zajímavá oddechová hra, která za pár korun nabídne pár hodin zábavy. Mezi budgetovými tituly patří přes všechny výhrady rozhodně k tomu lepšímu, i když to není hra vypiplaná v každém detailu. Šplhání, skákání, přestřelky, plavání – to všechno pracuje tak akorát dobře na to, aby se hra dala celkem příjemně odehrát. A hlavně je to funkční základna pro to nejdůležitější – hrátky s Vodou, které dělají svojí práci víc než dobře. Jsou neokoukané a umí v hráči vyvolat zájem, přinášejí tu správnou kombinaci zvědavosti, vzrušení a nervozity. To je rozhodně víc, než může slíbit velká část konkurentů v téhle kategorii her, a je docela pravděpodobné, že se k téhle oddechové zábavě v průběhu horkého léta čas od času vrátíte. I když má Hydrophobia v kartách jen jediný trumf, pořád umí odehrát slušnou partii. Tak vzhůru do plavek!
